Mohlo by se zdát logické, že stojím-li v čele nějaké obce a podílím-li se na jejím fungování, velmi dobře ji znám. Znám její polohu, prostředí, obyvatele, její silné a slabé stránky, vím, jak vypadají její ulice, jak se mění… Již několikrát mě na zasedáních zastupitelstva či při rozhovorech s občany zarazilo, jak moc je někdy obtížné pro zastupitele vybavit si místo, o němž je právě řeč. Mnohdy se setkávám s překvapením nad tím, jak dané místo vypadá, co tam je, co tam není, co tam chybí.
A tak mě napadají otázky, do jaké míry by měl dobrý zastupitel znát místo, které zastupuje? Měl by dokonale znát všechny jeho ulice, budovy, zákoutí? Nebo se stačí zajímat jen o místo, kde bydlím? Podle mého názoru – dobrý zastupitel by jednoznačně měl znát svou obec co nejlépe. Celou. A svoje znalosti o ní si ideálně průběžně aktualizovat. Třeba pravidelnými procházkami Jedovnicemi a jejich dokumentováním.
Jako geograf jsem zvyklá nahlížet na prostor kolem sebe širší perspektivou. Když procházím ulicí, všímám si, odkud kam vede, jaké jsou v ní domy, jak snadno či naopak obtížně se v ní pohybuje, ale i jak se vyvíjela v čase. Když se vydám do okolí, zajímá mě, jak působí přechod zastavěné části do volné krajiny, kde jsou jaké dominanty při pohledu na zástavbu Jedovnic, jaké je využití krajiny, kde vznikají nové pěší stezky nebo kde naopak různé staré cestičky zanikají. Pozoruji, jakým způsobem člověk prostor kolem sebe využívá, jak jej ovlivňuje a zároveň přemýšlím, jak tento vzájemný vztah mezi člověkem a okolním prostředím nastavit tak, aby nebyl škodlivý ani pro jednu stranu.
Prostor kolem nás, který využíváme všichni, bez ohledu na to, z jaké pozice – ať už jako zastupitel či jako občan – nám není dán k užívání automaticky, bezplatně a navždy. Nebudeme-li se o naše okolí zajímat, bude se měnit nezávisle na naší vůli, až zmizí zcela a nenávratně. Možná vznikne prostředí jiné, lepší, možná vznikne prostředí takové, v němž se již nebudeme cítit dobře. Proto – dívejme se kolem sebe, ať už jdeme ve své obci kamkoliv.
Diskutujme o tom, co by se dalo změnit k lepšímu. Chraňme to, co zde přetrvalo z dob našich předků a je nám cenné, neboť právě tyto relikty utváří naši obecní identitu, ať už se jedná o stavbu, sochu, strom nebo tradici, řemeslo či jen příběhy vyprávěné napříč generacemi. A co hlavně, vyžadujme stejný přístup i od našich zastupitelů. Chtějme, aby svou obec znali, aby se o ni zajímali, po všech stránkách. Aby věděli, koho zastupují a co to znamená. Chtějme, aby v čele obce stáli ti, kdo si uvědomují, že tam jsou pro svou obec a její obyvatele a ne naopak.
Dominika Žáková